Jdi na obsah Jdi na menu
 


SOUČASNOST JE JEN FIKCE

Jak byste definovali slovo "současnost"? Představte si dvě hvězdy a přesně mezi nimi se vznáší astronaut. Zrovna si dává svačinku, když v tu chvíli najednou zničehonic obě hvězdy vybouchnou. Obě exploze zaznamená současně, na obou stranách uvidí obrovské záblesky světla. Na spojnici obou hvězd letí ve stejný okamžik vesmírná loď a míjí astronauta v okamžiku výbuchu. Co uvidí posádka uvnitř lodi? Jelikož se od jedné hvězdy vzdaluje a k druhé se přibližuje, světlo z hvězdy, ke které se blíží, k ní dorazí dříve, takže neuvidí oba výbuchy současně. Co je současné pro jednoho pozorovatele, nemusí být současné pro jiného pozorovatele.

Pokud výbuch jedné hvězdy označíme jako „událost A“ a výbuch druhé hvězdy jako „událost B“, pak můžeme tvrdit, že astronaut zaznamená události A i B ve stejný okamžik, zatímco posádka lodi zaznamená nejdříve událost A a teprve poté událost B. Dokonce se může stát, že se prohodí pořadí událostí (například když by loď letěla opačným směrem), avšak v jedné věci budou oba pozorovatelé vždy zajedno.

Má-li být jedna událost příčinou druhé, neměly by se vzájemně ovlivňovat působením nadsvětelnou rychlostí, protože pak by se pro jisté pozorovatele změnilo jejich pořadí a následek by přišel dřív než příčina. Tak se lze dostat k názoru, že rychlost světla nelze překonat, protože měnit pořadí by měly mít "dovoleno" jen události, co spolu nesouvisí (např. výše zmiňované výbuchy dvou hvězd).

Vezměte si například Slunce. Pokud ho pozorujete (což není zrovna dobrý nápad), tak ho vlastně vidíte takové, jaké bylo před osmi a půl minutami (to je doba, kterou světlo potřebuje k překonání 150 miliónů kilometrů) a ne tak, jak vypadá ve skutečnosti. Něco pozorujeme a přitom to už vypadá jinak – slovo současnost se tak vlastně stává fiktivním pojmem! To samé platí o Měsíci. Nikdy se nedozvíme, jak vypadá právě v tomto okamžiku – vždycky budeme jen vědět, jak vypadal před jeden a čtvrt sekundou. Dokonce i když se díváme do zrcadla, tak vidíme sami sebe, jak jsme vypadali před miliardtinou sekundy (vlastnost, kterou jistě ocení zejména ženy). Jen tak pro zajímavost: Hvězda, kterou většina z vás zná pod označením Polárka nebo Severka (protože z naší zeměpisné polohy je vždy vidět skoro přesně na severu), je od nás vzdálena asi 430 světelných let, takže ji vidíme takovou, jaká byla v době Williama Shakespeara a světlo, které teď vidíme z galaxie NGC 1300, se k nám vydalo z doby, kdy po naší planetě pobíhali poslední dinosauři!

galaxie-ngc-1300.jpg

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA