Jdi na obsah Jdi na menu
 


CESTOVÁNÍ V ČASE

Výhoda všech diskuzí o tématu „cestování v čase“ je ta, že se jí kromě vědecké obce může zúčastnit i široká veřejnost včetně takového trotla jako jsem já. Doposud jsem vám pouze servíroval fakta a zahrnoval vás příklady, a tak si říkám, že možná nastala vhodná doba popustit uzdu fantazii, a zkusit se trochu zasnít. V následujícím článku jsou některé mé i cizí úvahy, a proto ho berte s rezervou.

Podle Newtona si čas můžeme představit jako šíp, který letí konstantní rychlostí - letí jedním směrem, nikdy se nemůže obrátit, nic ho nevychýlí a letí stále stejnou rychlostí. Einstein však dokázal, že čas je spíše něco jako koryto řeky - někde plyne rychleji, někde pomaleji, různě "zatáčí", ale jedno má s letícím šípem společné: stále se pohybuje dopředu. Může se proud času obrátit? Pokud ano, vyskytnou se zajímavé paradoxy.

Nejznámějším paradoxem o cestování časem, je paradox zabitého předka. Pokud byste se rozhodli vrátit se zpět do minulosti a zavraždit svého otce dřív, než by si užil s vaší matkou, tak by vás ani nemohl zplodit a vy byste se tak ani nemohli narodit. A pokud byste se nikdy nenarodili, tak jak se pak někam chcete vracet?  (Pokud se vrátíme k představě času jako řeky, tak můžeme dojít k následujícímu řešení: řeka času se rozdělí na dva toky, čímž se otevře paralelní vesmír. Jelikož je zřejmé, že jste se někdy narodili a právě teď žijete, tak jste prostě jen zabili někoho, kdo má stejnou genetickou výbavu jako váš otec, i když vaším otcem ve skutečnosti vůbec není.)

Dalším známým paradoxem je napravení chyby. Řekněme, že jste udělali nějakou chybu a chtěli jí napravit tím, že se vrátíte do minulosti a uděláte to jinak. Ovšem pokud byste jí napravili, tak by se ta chyba nikdy nestala a vy byste tak neměli žádný důvod cestovat zpátky.

Do třetice všeho dobrého: Abyste dosáhli červí díry mimo naší planetu, budete muset nastoupit do rakety a vyletět do kosmu. Pokud byste se pak v čase vrátili do doby před startem a poškodili raketu, tak byste vlastně zabránili svému původnímu startu.

Jak vidíte, tak paradoxů na toto téma je skutečně mnoho, takže bude lepší se na to koukat z jiného úhlu pohledu. Jistou alternativu jak cestovat časem nabízí Einstein-Rosenův most, což je zjednodušeně řečeno červí díra. Pokud je náš vesmír plochý, tak si ho snadno můžeme představit jako papír. Červí díru si pak představujeme jako tunel, který spojuje obě části ohnutého papíru k sobě. Je to v podstatě jakási zkratka časoprostorem, která během okamžiku umožňuje překonávat obrovské vzdálenosti. Od toho také vznikl název červí díra - červ lezoucí po jablku se chce dostat na druhou stranu. Pokud se ale „provrtá“ vnitřkem, dostane se tam rychleji, než kdyby lezl po slupce. Vtip spočívá v tom, že se můžete přemístit z bodu A do bodu B rychleji než světlo a přitom se vůbec nemusíte pohybovat nadsvětelnou rychlostí. Mohlo by se tak stát, že byste odletěli na nějakou vzdálenou planetu a začali pozorovat místo, odkud jste odstartovali. Viděli byste sami sebe, co právě provádíte, co jíte, kam chodíte, s kým si povídáte atd. Je to však pouhá iluze, neboť to všechno se už stalo, jen světlu nějakou chvilku trvá, než vám o tom řekne. Zkrátka současnost je jen fikce.

einsteinrosenbridge.jpg

V případě, že existují paralelní vesmíry, pak by dokonce bylo možné pohybovat se mezi nimi. Problémem je na druhou stranu fakt, že červí díry jsou velice nestabilní a zaniknou, jakmile se k nim cokoliv přiblíží. Když obědváte ve 12 hodin, tak v Americe mají ještě noc, takže kdybyste nastoupili do letadla a odletěli do Ameriky, tak byste mohli dvakrát za ten samý den poobědvat ve stejný čas a přesto o žádné cestování časem nepůjde. Červí díry ve skutečnosti existují všude kolem nás, akorát velice rychle vznikají a zanikají, navíc jsou tak malé, že atomy jsou v porovnání s nimi giganti. Pokud by se nám však nějakým způsobem podařilo červí díru asi tak trilionkrát zvětšit a udržet ji stabilní, pak by cestovat časoprostorem možná šlo.

Jak vůbec sestrojit takový stroj času? Většinou si ho představujeme jako jakousi kraksnu, kde namačkáme datum, zatáhneme za páčku a přesuneme se časem. Jediným východiskem, jak se vůbec někam přesunout, by bylo sestrojit takový stroj, který by dokázal přesně určit polohu a vlastnosti všech atomů v našem v těle, nějakým způsobem je zpracoval a pak  nás na místě určení zase složil. To znamená, že nebylo možné se vracet do doby dřívější, než kdy byl tento stroj vynalezen. Proto se asi už nikdy nepodíváme za dinosaury nebo do dob Isaaca Newtona (leda by to byli moc chytří dinosauři, kteří si sami dokázali postavit svůj vlastní stroj času). V 15. století žil jistý mořeplavec jménem Kryštof Kolumbus (to je pro vás určitě velká novinka, že?). Domníval se, že Země je kulatá a že dosáhnout indických břehů lze i cestou na západ, přes Atlantik. Nemusíte být zrovna génius, abyste přišli na to, že taková cesta nebude zrovna levná. Kolumbusovi trvalo 7 let, než přesvědčil královnu Isabelu a krále Ferdinanda, aby jeho finančně náročnou cestu sponzorovali. Pokud by se vám podařilo dostat se do této doby a přesvědčit královský pár, aby Kolumbuse poslal k šípku, znamenalo by to, že by Amerika nebyla nikdy objevena? Možná by Kolumbus sehnal peníze někde jinde a k jejímu objevení by došlo někdy později, anebo by ji zkrátka o pár desítek či stovek let objevil někdo jiný. Bylo by možné se vyhnout 2. světové válce tím, že byste zabili Hitlera dříve, než by se dostal k moci? Válkou zdecimované a oslabené Německo by tak či tak postihla hyperinflace a lidé by zřejmě podlehli lepším vyhlídkám, které slibovaly krajně pravicové strany. V jejich čele by jednou stejnak musela stát osoba, pro kterou by byl další válečný konflikt nevyhnutelný. Proto se domnívám, že v případě cesty do minulosti by šlo změnit život jednotlivce, ale nelze měnit chod dějin.

Když to shrnu, tak zkrátka cestovat časem do minulosti podle mého názoru nelze. Stephen Hawking říká: „Kdyby se dalo nějakým způsobem vrátit do minulosti, tak by se kolem nás procházeli turisté z budoucnosti a já tu žádné nevidím.“ Jediný možný způsob jak cestovat časem, vidím v cestování do budoucnosti. Vlastně to není žádná fantazie, ale holá skutečnost a dokonce se s ní setkáváme denně. Jedním ze způsobů jak cestovat do budoucnosti je poznatek, který už známe ze STR, a to, že čím rychleji se pohybujeme, tím více se pro nás zpomaluje čas. Pokud by se nám nějakým způsobem podařilo sestrojit cestovní prostředek, který by dokázal minimálně 7x během jedné sekundy obkroužit Zeměkouli (což jakože opravdu nejde), pak bychom skutečně stárli mnohem pomaleji, než lidé okolo nás. Vhodnějším způsobem je samozřejmě cestování vesmírem, ale ať už se jedná o jakýkoliv způsob, cestovat tak nesmírnou rychlostí by vyžadovalo obrovské množství paliva a jen samotné urychlení na tuto rychlost by zabralo několik let. Druhým způsobem je poznatek z OTR, který říká, že gravitace zpomaluje čas. Jak už jsme si dříve vysvětlili, lidé v přízemí stárnou pomaleji než jejich kolegové v horních patrech, ale výsledek je v podstatě naprosto zanedbatelný. Abyste pocítili účinky OTR, museli byste se pohybovat v okolí nějakého objektu, který má natolik silnou gravitaci, že znatelně dokáže zpomalit čas. Ano, tušíte správně, řeč je o černé díře. Pokud bychom se pohybovali v dostatečné blízkosti, tak aby nás černá díra nepohltila, a zároveň nás ovlivnila její gravitace, pak bychom si vůči okolí skutečně zpomalili čas – cestovali bychom tedy do budoucnosti! Dorazit k nějaké černé díře by ale trvalo celé generace a vlastně ani nevím, který šílenec by dobrovolně cestoval do blízkosti černé díry.

První skutečný cestovatel časem:

Možná vás to překvapí, ale cestovatelé časem skutečně existují, a dokonce se prochází mezi námi. Nejznámějším z nich je ruský kosmonaut Sergej Avdějev, který během tří vesmírných letů strávil na oběžné dráze celkem 748 dní. Stal se tak absolutním rekordmanem v čase stráveném v kosmickém prostoru (v roce 2005 ho překonal jiný Rus, Sergej Krikaljov, který ve vesmíru pobyl dokonce 803 dní), ale také prvním člověkem, který skutečně cestoval do budoucnosti. Jak už jsme si řekli v obecné relativitě (vzpomeňte si na GPS), na oběžné dráze ubíhá čas trochu rychleji než na Zemi, protože je zde slabší gravitace. To však není tak důležité, jako účinky speciální relativity, neboť astronaut cestuje rychlostí kolem 27 000 km/h, a proto se mu jeho hodinky vůči Zemi nezrychlují, ale naopak zpomalují. Díky tomu tak pan Avdějev odcestoval asi o jednu padesátinu sekundy do budoucnosti!

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA